březen

Omlouváme se, že jsme se nějakou dobu neozvali. Naše paní vychovatelka měla zlomenou ruku, tak jsme spolu delší dobu nebyli. Ale teď je už vše v pořádku a my jedeme dál. Venku nám pomalu začíná jaro, svítí sluníčko, ale my stále máme něco na zimě rádi. Ačkoliv není venku sníh, my si poradíme. Chodíme každé pondělí bruslit na zimní stadion na Svojsíkově ulici. Škoda, že mnozí z nás se bruslení nezúčastní, jenom přihlížejí. Ale snad příště dostanou odvahu a zapojí se.

Ale také jsme si postavili dva malé sněhuláčky. Co na tom, že jsou malí? Vypadají moc hezky.

Jinak jsme hráli na peška, stolní hry, povídali jsme si,četli pohádky, tančili při hudbě. Povídali jsme si o svatém Valentýnovi a také jsme našim blízkým dělali přáníčka se srdíčky.

Je ještě období plesů a karnevalů a tak jsme dělali karnevalové masky. Už se těšíme tento pátek na školní karneval v Chotěbuzi. Přijďte se na nás podívat. Budete vítání a určitě nebudete litovat.

Blíží se také pomalu Velikonoce a my jsme dělali hezké slepičky, do kterých si můžeme dát vajíčka.

Nedávno byly jarní prázdniny. Určitě jsme si je hezky užili. Někteří jeli třeba na hory, jiní chodili na zimní stadión, krytý bazén. Jiní byli  u babičky, nebo i doma. Ale i doma se dalo jistě užít spoustu zábavy a legrace a hlavně jsme si odpočinuli od školních povinností. Docela malinko dětí také zavítalo do školní družiny. Zde měly také co dělat. Pracovaly s keramickou hlínou, malovaly četly, dívaly se na televizi, pekly perníčky, byly krmit holuby, hrály hry a k tomu dělaly spoustu dalších věcí.

Jinak jsme také školním hřišti hráli červená, modrá bílá a fotbal, v tělocvičně také vybíjenou a pracovali v počítačové učebně na počítačích. V neděli byl Mezinárodní den žen a my jsme maminkám vyráběli kytičky z krepového papíru. Ty jim vydrží dlouho a budou jim připomínat, že je máme rádi. Jedna rekordmanka od klubáků, se kterými jsme v pátek byli společně, jich vyrobila celých 16.  A to už je pořádná kytice. 

Včera jsme si povídali o lidech, kteří to nemají v životě mnohdy jednoduché, protože je doprovází životem nějaký handicap. Ale i oni chtějí žít plnohodnotný život a my je musíme brát a chceme jim v rámci našich možností pomáhat. Například Klárinka Obdržálková chce být v budoucnu ošetřovatelkou nebo paní doktorkou postižených lidí. Má k této práci vztah odmalička. Když jsme na našem oddělení ve Svibici, hraje si tam s holčičkou Aničkou, která na tom není nejlépe. Ale když si ty dvě spolu hrají, je radost se na ně podívat. Jedna na druhou se těší a Aničce i Klárce je vidět úsměv na tváři. A to stojí za to.

Tak už by asi pro dnešek stačilo. Mějte se moc hezky, užijte si jarního sluníčka  a velikonočních svátků a zase příště ahóóój...............

B. Jíchová